V závěru minulého článku jsme slíbili souhrn naší cesty po Izraelské národní stezce. Regenerace těla a mysli si tentokrát vyžádala trochu více času, a proto přicházíme s hodnocením celého výletu až měsíc po návratu. Zmíněný měsíc nám však pomohl vstřebat nejsilnější emoce i veškeré dojmy a získat určitý odstup, s nímž můžeme přechod Izraele hodnotit. Zde je tedy slíbené hodnocení.
V posledním článku našeho výletu se podíváme na Golanské výšiny – území, které vyvolává spory a emoce dodnes. Vede zde další dálková trasa a tou je Stezka Golanskými výšinami (Golan heights trail), kterou si chceme projít jako přídavek k Izraelské národní stezce.
Díky jedné z posledních WiFi celého výletu můžeme přiblížit důležité bojiště křížových výprav, výstup na nejvyšší bod Izraelské národní stezky a její poslední kilometry.
Judské hory jsme překonali a vstoupili do svatého města. Cesta to byla rozhodně rychlejší než na poušti a výrazně jiná. Pojďme se tedy podívat, jaké další tváře má Izrael.
V poušti už pár dní nejsme, ale text o dokončení pouštní části jsme ještě nedodali. Konečně jsme se dostali k dobré WiFi, takže přinášíme popis posledních dní na poušti a relaxu u Mrtvého moře.
Jsme ve městě Arad a po 410 km máme za sebou pouštní část Izraelské národní stezky. Ochotný manželský pár nám našel levné ubytování, a tak se v následujícím příspěvku můžeme ohlédnout za souhrnem sedmého až devátého dne naší cesty.
Dorazili jsme do města Mitzpe Ramon a víc jak polovinu pouště tak máme za sebou. Užíváme si lehčí den a v krásné restauraci alespoň můžeme podat informace o pátém a šestém dni našeho putování.
Dorazili jsme do vsi Zofar. Je sobota, takže je vše zavřeno a na Fantu nebo pivo si musíme nechat zajít chuť. Je zde alespoň WiFi, a tak můžeme přidat nějaké nové info o naší cestě.
První krok, dostat se do Izraele, se nám podařil. Žádná nepříjemnost, jako zpoždění vlaku, zrušený let nebo ztracené zavazadlo, se nekonala, a tak si můžeme v klidu užívat na nějakou dobu poslední pohodlnou noc v hostelu.
Jak jsme psali v minulém příspěvku, chystáme se přejít celý Izrael od jihu k severu po Izraelské národní stezce. Jelikož se během našeho pobíhání v horách a různých stokilometrových závodů zatím ani jeden z nás nevyřadil z provozu, pokračujeme v přípravách. Dnes bychom se jen tak v rychlosti podívali, co si do Izraele budeme brát s sebou.
Víkendové výlety, týdenní přechody hor nebo jednorázové zdolávání různých vrcholů jsou příjemné akce, ale již dlouho máme pocit, že by bylo potřeba podniknout něco většího. Tím něčím větším máme na mysli dlouhý přechod v řádech alespoň stovek kilometrů, který by trval týdny nebo měsíce. Možností je spousta. Od mamutích přechodů USA, přes evropské dálkové trasy až po dlouhé treky v Asii či na Novém Zélandu. Náš rozpočet je však přeci jenom trochu omezený a časově se potřebujeme vejít do dvou měsíců. Pořád ale chceme podniknout něco alespoň trochu exotičtějšího a ne tak úplně známého. Co si tedy vybrat? Co třeba Izraelskou národní stezku.
Začátek února. Sněhu je dost, teploty jsou pravidelně hluboko pod nulou a život často znepříjemňuje všudypřítomný prudký vítr. Když se do toho přidá mrznoucí mlha vytvářející ledovku na všech cestách, dostáváme ideální podmínky pro nějaký ten dálkový pochod či běh. A toho je potřeba využít. Bylo by přeci škoda sedět v teple domova, když je zde možnost běžet stokilometrovou trasu ve sněhu, mrazu a silném větru.
Jen v málokterém městě ucítíte sílu historie a prolínání kultur tak silně jako v Istanbulu. Během chvíle se z období raného křesťanství v Byzantské říši přenesete do nitra islámu Osmanské říše, abyste po chvíli obdivovali majestátní architekturu sekulární republiky Kemala Atatürka. Po tom všem se nakonec vrátíte do současného Turecka s jeho moderní dopravou a službami. Na každém kroku při tom narazíte na výbornou tureckou kávu, nepřeberné množství tureckých čajů a bohatou nabídku turecké kuchyně. Když k tomu připočteme jednoduchou dostupnost a přijatelné ceny, stává se z návštěvy Istanbulu prakticky nutnost.