Malohanácká stovka: Únorové proběhnutí na Malé Hané

Začátek února. Sněhu je dost, teploty jsou pravidelně hluboko pod nulou a život často znepříjemňuje všudypřítomný prudký vítr. Když se do toho přidá mrznoucí mlha vytvářející ledovku na všech cestách, dostáváme ideální podmínky pro nějaký ten dálkový pochod či běh. A toho je potřeba využít. Bylo by přeci škoda sedět v teple domova, když je zde možnost běžet stokilometrovou trasu ve sněhu, mrazu a silném větru.

Vračanská planina: Místo posledního boje Christo Boteva

V sousedství města Vraca v severozápadním Bulharsku nalezneme pohoří, jež se svojí krásou a rozmanitostí vyrovnává bulharským klasikám jako je Rila, Pirin či Rodopy. Skalní stěny dosahující výšky přes 400 m, více než 500 jeskyní, řada vodopádů, krasových útvarů a turistických cest. Tím vším se pyšní Vračanská planina (Врачанска планина). Kromě přírodních památek se však pohoří proslavilo i jako místo posledního boje jednoho z nejznámějších bulharských revolucionářů Christo Boteva. A to už je poměrně dost důvodů, proč do této oblasti zavítat.

Z Prahy na Vichren a zpět za čtyři dny

Pokud máte čtyři volné dny a nevíte co s nimi, zdolejte Vichren. Nejvyšší vrchol pohoří Pirin, druhou nejvyšší horu Bulharska a zároveň třetí nejvyšší horu Balkánu. Výlet z České republiky na vrchol a zpět zabere se vším všudy čtyři dny a může tak být dobrou alternativou na prodloužený víkend. Jelikož jsme podobný výlet sami podnikli na počátku listopadu, přinášíme několik vlastních postřehů.

Golem Korab: Dvě mouchy jednou ranou

Při zdolávání nejvyšších vrcholů všech balkánských zemí zaujímá Golem Korab (Velký Korab) s výškou 2764 metrů speciální místo. Jde na Balkáně o jediný vrchol, který představuje nejvyšší bod dvou různých zemí, v tomto případě Makedonie a Albánie. Pokud tedy Golem Korab zdoláte, můžete si s klidem odškrtnout dvě země a soustředit se na další vrcholy jakými jsou Musala, Moldoveanu, Bosanski Maglić a jiné. Přesně takový je můj plán, a tak se jedné květnové noci vydáváme s kamarádem Romanem ze Sofie směr Makedonie.

Slavjanka: Malá, ale krásná

Rilu a Pirin zná v Bulharsku asi každý. Starou planinu a Rodopy bude stále ještě znát velká většina publika. Avšak Bulharsko nabízí spoustu přírodních krás, které zůstávají širší veřejnosti skryty. Vodopády, skalní útvary, přírodní rezervace. To vše a mnohem víc lze objevit, pokud odložíte turistické průvodce nejnavštěvovanějších míst a místo nich zvolíte průvodce těch méně navštěvovaných. V takovém průvodci byste mohli najít například malé pohoří Slavjanka nacházející se na bulharsko-řecké hranici.

Solunska Glava aneb objevování střední Makedonie

2540 metrů vysoká Solunska Glava je nejvyšším vrcholem pohoří Jakupica ve střední Makedonii a její přechod mě vždy lákal. Výstup od jihu přes chatu Čeples a sestup severní stranou k chatě Karadžica ukáže prakticky celý masiv Solunske Glavy, avšak takto naplánovaná trasa má jeden háček. Jak se po sestupu dostat do Skopje? U chaty Karadžica je člověk stále ještě uprostřed hor. Veřejná doprava žádná, taxíky též ne a na stopování se ne vždy dá spolehnout. Nejjednodušší je tak dojít do Skopje pěšky.

Víkendový únik v Rodopech

Co dělat v Bulharsku o prvním dubnovém víkendu, kdy předpověď hlásí jasno bez jediného mráčku a teploty ke 20°C? Samozřejmě vyrazit do hor. Žádná jiná alternativa snad ani neexistuje. Jediným problémem tak zůstává, do kterých hor se vydat. Rila a Pirin jsou ještě beznadějně zasypány sněhem i v nižších polohách, Stara Planina je na tom podobně, a tak volba padá na Rodopy, konkrétně na oblast mezi městy Smoljan a Asenovgrad.